Hledání příčiny a následku

Minulý týden získali dva američtí ekonomové za své přispění k ekonomické vědě Nobelovu cenu. Thomas Sargent z New York University za metodologický příspěvek k empirickému výzkumu strukturálních makroekonomických modelů a racionálních očekávání. Christopher Sims z Princeton University za využití metod vektorových autoregresí ke studiu příčin a následků mezi makroekonomickými jevy a proměnnými jako jsou cena ropy, HDP a inflace.

Letošní cena tedy byla udělena za empirickou makroekonomii. I díky letošním laureátům mají ekonomové k dispozici lepší metody pro empirickou analýzu dopadů různých hospodářských politik a určení příčin a následků v ekonomice. Například umíme lépe odhadnout vliv toho, když se centrální banka rozhodne změnit svůj inflační cíl nebo vláda upraví cíl pro rozpočtový deficit. Díky práci Sargenta a Simse víme o něco přesněji, jak změny úrokových nebo daňových sazeb ovlivňují HDP, inflaci a další makroekonomické veličiny.

Poučeni minulostí

Nejistota ohledně budoucího vývoje je jednou z hlavních charakteristik ekonomiky, což nám její vývoj s různou intenzitou připomíná několik posledních let. Nečekané, i když časté šoky, stejně jako promyšlené hospodářské politiky mají vliv na hospodářství. Jedním z hlavních úkolů makroekonomie je porozumět a odhadnout tyto vlivy a tedy se dozvědět více o chování ekonomiky jako celku. Sims přispěl ke kvalitnějším odhadům dopadů šoků; Sargent nám především pomohl porozumět vlivu hospodářských politik.

Jednou z komplikací, se kterou se Sims i Sargent ve svých na sobě nezávislých výzkumech potýkali a zároveň ji pomohli částečně překonat, je provázanost různých makroekonomických jevů a veličin v hospodářství. Lidově řečeno, všechno ekonomické souvisí se vším. Je tedy obtížné určit kauzalitu, tedy příčinu a následek, i při znalosti detailních dat o makroekonomických veličinách a šocích.

V mikroekonomii, tedy vědě o ekonomickém chování domácností a firem, je často možné a v současné době i velmi populární provádět za účelem určení kauzality experimenty, ne nepodobné lékařským experimentům s lékem a placebem. V makroekonomii ovšem takovou možnost v naprosté většině případů nemáme. I kdybychom u nás chtěli experimentovat s léčbou vysoké inflace, není komu naordinovat placebo, protože předmět experimentu, v tomto případě Česká republika, je jenom jeden.

Přínos makroekonomů Simse a Sargenta  je v ukázání toho, že příčinu a následek mezi makroekonomickými jevy a veličinami lze analyzovat pomocí historických dat navzdory vzájemnému ovlivňování makroekonomických veličin. Oba se shodovali také v důležitosti očekávání pro analýzu fungování hospodářství.

Sargentův oceněný výzkum využívá historická data k porozumění vlivu systematických změn hospodářských politik a pravidel na ekonomiku v čase. Jeho tvorba, řešení a empirické testování strukturálních makroekonomických modelů v 70. letech minulého století pomohli vysvětlit například dopady tehdejších ropných šoků a souvisejících hospodářských politik.

Simsův oceněný výzkum se zaměřuje na rozlišení očekávaných a neočekávaných změn veličin jako cena ropy nebo úrokové míry za účelem zjištění jejich dopadů na důležité makroekonomické ukazatele. Za pomocí metody vektorových autoregresí identifikuje Sims a jeho následníci důležité ekonomické šoky a jejich dopad například na růst HDP nebo inflaci. Dnes běžné využití těchto modelů můžeme vidět například v publikacích České národní banky.

České naděje

Od roku 1968, kdy byla udělena první cena Švédské národní banky v připomínce Alfreda Nobela aneb Nobelova cena za ekonomii, zatím nikdy cenu nezískal český nebo československý občan. Na rozdíl od Nobelových cen za chemii nebo literaturu tak na prvního českého laureáta sesterské ceny za ekonomii stále čekáme. Počet citací vědeckých článků je jeden z možných prediktorů udělení cen, ale to zda, kdo a kdy se ocenění dočká, je ve hvězdách. Pro úplnost zmiňme, že mezi mezinárodně nejcitovanější české akademické ekonomy patří ekonomové působící v zahraničí a také na třech pražských institucích: Institut ekonomických studií Fakulty sociálních věd UK, Česká národní banka a CERGE-EI, společné pracoviště UK a Akademie věd.

Právě na CERGE-EI působí i teoretický ekonom Filip Matějka. Tento absolvent Matematicko-fyzikální fakulty UK a Princeton University získal před rokem jedno z nejprestižnějších ocenění pro české ekonomy, první místo v soutěži Mladý ekonom, organizované Českou společností ekonomickou. Jeho oceněný výzkum rozvíjí teorii racionální nepozornosti, která má využití například v monetární politice. Tento výzkum také pomáhá popisovat chování jednotlivých podniků například při změně tržních cen nebo zvýšení daní. Jeden z jeho přínosů spočívá v pomoci podnikům při určování optimálního množství nabízeného zboží. Jak mají prodejci měnit ceny, když klienti všemu nevěnují pozornost? Ukazuje se, že by prodejci měli držet cenu spíše fixní.

Filipa Matějku spojuje s jedním z letošních laureátů Nobelovy ceny za ekonomii, Christopherem Simsem, dlouhodobá spolupráce právě v oblasti teorie racionální nepozornosti. Při doktorském studiu na Princeton University byl Sims jeho školitelem a napsali spolu výzkumný článek, který navazuje na Simsův výzkum zmíněný Nobelovou komisí. Dnes se Filip Matějka jako vyučující na CERGE-EI věnuje především makroekonomii, konkrétně informační ekonomii. Nadále tak zkoumá, co vyplývá pro ekonomiku z faktu, že lidé nemají úplné informace nebo jim nevěnují pozornost.

Joseph Stiglitz, americký ekonom a nositel této ceny za rok 2001, mimo jiné za jeho přispění právě k informační ekonomii a konkrétně teorii informační asymetrie, byl v době vyhlášení cen v Praze. Stiglitz kolegům k ocenění pogratuloval, ale bylo zřejmé, že se s nimi jako spíše levicově založený ekonom na mnoha otázkách hospodářské politiky neshodne. Zároveň ale platí, že o politice tato cena není a už vůbec ne tento rok. Letos oceněné výsledky výzkumu Sargenta a Simse jsou především empirické metody, které dnes a denně využívají ekonomové v centrálních bankách a ministerstvech financí po celém světě.

Petr Janský, vyučující ekonomie na Univerzitě Karlově a výzkumník think tanku IDEA

Publikováno nejdříve v dnešním vydání týdeníku Euro.