Dokud jsme schopni nedomluvit se a opět se vrátit k vyjednávání a věřit v dohodu, můžeme být stále přátelé, což pro unii platí stejně jako pro život.

Ostatně této přátelské „nedomluvě“ nasvědčovala už i vyjednávání před summitem. Řada chudších zemí se spojila do skupiny přátel pro kohezi, která chtěla zachovat vyšší rozpočet. Naopak několik velkých přispěvatelů se spojilo ve skupině přátel pro lepší výdaje. A kdo by mohl nesouhlasit s kvalitnějšími výdaji, menší korupcí a větší efektivností? Bohužel „lepší“ je v tomto případě synonymem „menší,“ takže se zdá, že případný budoucí rozpočet bude mít celkově menší výdaje. 

Schizofrenní česká pozice

Česká republika zjednodušeně řečeno sympatizuje s oběma skupinami přátel. Naše zájmy jako čistých příjemců dotací jsou pro vyšší výdaje, ale to, že chceme mít i lepší výdaje, je chvályhodné. Kéž by si toto doporučení lepších výdajů vzala vláda více k srdci i u nás doma, a ne jen při vyjednáváních v Bruselu. 

Dle pracovních návrhů by zhruba třetina celého rozpočtu měla jít nadále na kohezní politiku. Tyto fondy jsou jedním z největších rozvojových programů na světě a v posledním sedmiletém období z nich získávala právě Česká republika největší objem peněz na počet obyvatel. V rámci této politiky bohatší země jako Německo nebo Švédsko přispívají těm chudším zemím třeba na infrastrukturu. 

Česko patří k těm chudším zemím, a tak jde spíš o to, kolik přesně a na co získáme, než o to, jestli získáme více, než přispíváme do společného rozpočtu. Navíc stejně jako ostatní země získáváme prostředky z dalších kapitol evropského rozpočtu, ať už jdou zemědělcům, nebo na zvýšení konkurenceschopnosti. Není překvapující, že hlavy 27 států na některých summitech nedosáhnou kompromisu. A naopak v případě tohoto summitu, a tedy rozdělení zhruba jednoho bilionu eur, by spíše bylo překvapení, kdyby k dohodě dospěli hned napoprvé. 

Jistě, v rámci finančního rámce na sedm let dopředu nejde jen o velikost a směr přerozdělení, ale i o programové zaměření. Důležité jsou také otázky, které se řeší mimo rozpočet. I když se oficiálně řeší jen ten, neznamená to, že se v rámci různých dohod nevyměňují výhody ve vyjednáváních o záchranných fondech pro Řecko a další země nebo jmenování předních představitelů unie. 

Politici, voliči a kompromis

O důležitých otázkách rozhodují členské státy, a ne evropští úředníci. Summity jsou tohoto faktu reálným zprostředkovatelem. Ať chceme, nebo nechceme, pro většinu politiků u vyjednávacího stolu bude zásadní, jak jejich chování budou vnímat voliči doma, a nikdo nechce odejít poražený. Anebo tak alespoň nechce vypadat. 

Bylo by dobré, kdyby součástí řešení budoucího rozpočtu byla i lepší komunikace s voliči, jejímž výsledkem by mohlo být třeba to, že i kompromis by byl brán jako vítězství. Buďme tedy i my k našim vládním představitelům shovívaví a odpusťme premiéru Nečasovi, když se vrátí s o něco menším dílem evropského koláče. Naopak bychom se neměli jako občané přestávat ptát na kvalitu a efektivitu našich evropských projektů a i ostatních veřejných zakázek a výdajů placených ne z evropských, ale našich českých daňových přiznání. 

Psáno pro Hospodářské noviny 26.11.2012.