Idea nepodmíněného základního příjmu je sexy. Každý z nás dostane pravidelně pěkných pár peněz na ruku. Jen tak, nezávisle na ničem dalším. Ve Švýcarsku o návrhu na relativně vysoký základní příjem budou brzo hlasovat v referendu. O podobném návrhu probíhá omezená diskuse i v Česku. V navrhované podobě - pro všechny, nepodmíněně a v relativně vysoké výši - je to však aspoň dnes utopie. Ve Švýcarsku i v Česku.
Namátkou jen dva argumenty proti: motivace pracovat je i bez záruky základního příjmu relativně nízká a bylo by nutné hledat nové zdroje financování navrhovaných výdajů, jelikož veřejné finance nejsou bezedné.
Každopádně je ale dobré o podobných otázkách diskutovat. Celospolečenská debata na toto téma může ukázat, o jakém světě vlastně my jako občané sníme a jak velká je na tomto českém snu shoda. Diskuse může být užitečná, i když k vysněnému světu nemusí vést realistická cesta. Alespoň přiblížit se k těmto utopickým vizím ale můžeme díky optimalizaci současného systému daní, dávek a důchodů. Slovo „optimalizace“ ovšem už nezní tak sexy.
Přesto se o ni budeme s kolegy na akademickém pracovišti CERGE-EI příští dva roky pokoušet v rámci výzkumného projektu se zaměřením na nerovnosti. Vize menší relativní chudoby a lepších životních standardů pomocí efektivnějšího nastavení stávajícího systému není zdaleka tak radikální, ale není ani tak utopistická. To, co se chystáme nabídnout, je na rozdíl od návrhů nepodmíněného základního příjmu i v dnešní době realistické - rozdělme současné daně, dávky a důchody efektivněji.
Většina politických stran má podobné cíle ve svých programech, což značí určitou celospolečenskou shodu. Jen neznají cestu. My jim ji svými empirickými analýzami ukážeme. Snad ji využije už příští nebo možná přespříští vláda.
Psáno pro dnešní Týdeník Květy, který má bohatší historii (první šéfredaktor Josef Kajetán Tyl) a vyšší čtenost (prý přes čtvrt milionů čtenářů) než tento blog.
